Červenec 2010

Brookelle Bones...0.4

31. července 2010 v 22:12 | Lillinka |  BrOoKeLlE BoNeS

Brookelle Bones...0.3

31. července 2010 v 22:11 | Lillinka |  BrOoKeLlE BoNeS

Brookelle Bones....0.2

31. července 2010 v 22:09 | Lillinka |  BrOoKeLlE BoNeS

AlEx EvAnS......0.5

31. července 2010 v 22:05 | Lillinka |  AlEx EvAnS
Free Image Hosting Free Image Hosting Free Image Hosting Free Image Hosting

AlEx EvAnS.....0.4

31. července 2010 v 22:04 | Lillinka |  AlEx EvAnS
Free Image Hosting Free Image Hosting

AlEx EvAnS.......0.3

31. července 2010 v 22:02 | Lillinka |  AlEx EvAnS
Free Image Hosting Free Image Hosting Free Image Hosting

AlEx EvAnS........0.2

31. července 2010 v 22:00 | Lillinka |  AlEx EvAnS
Free Image Hosting Free Image Hosting Free Image Hosting

EmO*mOdElS*

31. července 2010 v 12:43 | Lillinka |  Emo*Models*
EmO--bOy


EmO--gIrL



EmOo....CiTáTy.....

31. července 2010 v 12:23 | Lillinka |  Emo různé
* Život je boj a sebevrah je ulejvák.
*Dokud můžeš, MUSÍŠ!!!
*Nejvíc na životě miluju tu rozmanitost - každý den mě nasere někdo jiný…
* Potkalo mě štěstí, řeklo UHNI a šlo dál…
* Šťastný člověk není ten, kdo tak připadá ostatním, ale ten, kdo se tak sám cítí…
* Dokud dýchám, žiju, a dokud žiju, budu bojovat, abych mohl dýchat…
* Život není krátký, to jenom my jsme tak dlouho mrtví.
* Neztrácejte čas ztrácením času!!!
* Jeden za všechny, každý sám za sebe.
* Lidi, neztrácejte hlavu. Kdo to má po vás uklízet!
* Je ti 5 a každý ti závidí, je ti 10, neumíš násobilku, ale každý ti závidí. Je ti 15, prožíváš první lásku, a každý ti závidí. Najednou se ohlídneš a zjistíš, že na všechno ti jeden život nestačí. Pak začínáš závidět pětiletým…
* Co tě nezabije… Se tě pokusí zabít znovu!!
*Až přijde den, který na kusy rozbije tvůj sen,
 buď silák a nebreč, zatni pěsti,vždyť střepy přinášejí štěstí!
* Jsem na dně, konečně se mám od čeho odrazit!!!
* Máme pouze takové přátele, jaké si zasloužíme.

AlEx EvAnS......životopis....

31. července 2010 v 12:09 | Lillinka |  AlEx EvAnS
Povolání: Zpěvák, fotograf, model
Věk: 20
Datum narození: 30. 07. 1990
Místo narození: Montreal, Kanada
Znamení: Lev   aktuální horoskop »

Životopis

Alex Evans se narodil v Montrealu v Kanadě, kde také chodí na univerzitu-Dawson College.

Má rád fotografování, digitální arty, muziku, kino!Je zároven zpěvák, fotograf.

Má vlastní kolekci oblečení Heart Breaker Clothing

Má mladší sestru Carolanne, která se narodila 14.3.1992

Jeho matka se jmenuje Sylvie

Oblíbené hudební styly: Rock, pop, alternative, electronica
allex

Me DiArY.......// 24.7.2010 //.....

24. července 2010 v 22:57 | Lillinka |  moje keci
datum→ -http://i4.piczo.com/view/2/5/5/z/l/2/0/u/z/c/v/d/img/i195661588_29534.gif?redirsrc=img- ------> 24.7.2010
čas→ --------> 22:45
počasí→ -------> PrŠíííííí
jídlo→ ------> tEt NíííC..=D
pití→ ------> CoLa
oblečení→ --------> TrIkO,kRaTaSe..
TV→------>VyPlÁÁÁ....
music→ --music------> TaIo CrUz...
ICQ→-notice.gif image by spookys-graphix------>OnLiNe
práce na PC→ ------->BlOg
škola→ -study.gif image by spookys-graphix------>PrÁzDnInY
kluci→ -------> AnO

nálada→ ------->SuPeR
namalovaná → -------->AnO

PoZnÁmKa:Takové Smršti Lásky Hrozí Stroskotání.V Největším  Vzletu Zprutka Končívají.Jako Když Střelný Prach A Oheň Vzplanou V Polibku Tak Ničivém.....
TaK tOhLe To Je KwÁsNý......*Twilight Sága--->NeW MooN...*

AlEx EvAnS......0.1

24. července 2010 v 22:44 | Lillinka |  AlEx EvAnS

PrOč....PoVíDkA

24. července 2010 v 22:41 | Lillinka |  Emo různé
,Mám Tě moc rád.. neboj se nikdy me neztratíš,budu stále při Tobě ať se stane cokoliv, můžeš se na me spolehnout,jsem tu pro Tebe Teri.Mysli na to prosím, nechci o Tebe přijít..,, po těchto slovech ji objal..jemně, chvíli spočinula v jeho náručí,štastná že má tak skvělého přítele.Štastná,že konečne našla nekoho komu na ní záleží. Odstoupili od sebe a na chvíli se zadívali do očí,v jeho temně zelených očích se zračila upřímnost..snad i jakási láska.. vzal ji za ruku a šli, všude byla tma.. jedna z takových těch ponurých podzimních nocí..začínala být docela zima, ale ona si toho vůbec nevšimla.. byla štastná.. povídali si..cítila se jako v jiném světe..pryč od rodiny a starostí s ní, pryč od přátel,ke kterým má ted velmi zvláštní vztah..konečne pryč od všeho pro ni bolestného.. jako zlý sen se teď zdály ty marné probrečené noci.. byla s ním.. on ji poslouchal.. poradil a snažil se být s ní..přála si aby to nikdy nezkončilo..jenže už došli k jejímu baráku.. zastavili se pod vysokou lampu u zadního vchodu.. chytil ji oběma rukama, zadíval se jí dlouze do očí.. byl tak blízko.. tiše řekl ,, Nezapomen Terýsku , mám Te moc rád.. ,, už po druhé jí vrhkly slzy do očí zašeptala
,,Nezapomenu.. Moc mi na Tobe záleží...děkuju za všechno,, dal jí pusu a rozloučil se.. šla domů..
stejne jako ted s každým schodem z ní opadávalo štěstí, a nastával strach...smutek..bolest...
-stejne jako ted-
jenže ted je všechno jiné..jakoby se jeho slova ztratila někde v šeru minulosti..jakoby byla pohřbena dolů do toho nejlubšího hrobu... chtěla je vyhrabat..připomenout..vrátit ty krásné chvíle,ale hradby bolesti ji nepustili..je uvězněná sama v sobe.. svůj vlastní vězen.. otázkou co se vlastně stalo se přestala zabývat, odpověd nenalezla... žije ve vzpomínkách.. každý večer má velkou chut mu napsat, omluvit se mu za všechno..udelat cokoliv proto aby jí odpustil..jenže co jí má odpustit?? za co se mu ona má omlouvat?? když je to on kdo ji zranil.. ale ví že on se nikdy neomluví..
za neustále přemýšlení a vzpomínání došla domů, odemkla dveře bytu a vešla.. slékla bundu a boty a šla do svého pokoje.. už je tady zase..sama..zavřená ve své komnatě bolesti.. bolesti která neuniká ani dlouho otevřeným oknem.. v dálce vysvitlo sluníčko..konečne po dlouhé době.. když se tak dívala ven,napadlo ji že ješte včera byla štastná.. myslela na svého kluka a bylo jí krásně.. jenže všechna ta radost kterou jí láska dávala zmizela.. ted zas musí vzpomínat na ztracené přátelství..musí přemýšlet o tom co se deje s jejími kamarádkami..proč ji přijde že se od ní vzdalují? neumí věřit.. od té doby co ho ztratila se uzavřela sama do sebe..a do její nedůvěry pronikli jen dva lidé.. a její kluk a její nejlepší kamarádka,jediná která ji chápe a pro kterou se ona snaží udělat cokoliv ... jenže.. je s nima štastná..ale nedokáže se ubránit myšlence že jí udělají to samé co on..zradí ji a nechají na okraji propasti..pomalu se propadat dolů do bezedného žalu.. někdy cítí že se jim vzdaluje.. má kolem sebe přátele.. jenže ji všechno bolí.. už dávno zjistila že předstírat štěstí je blbost.. ted už to nedělá.. žije tak jak žije.. jak ráda by řekla že ji mají všichni rádi takovou jaká je.. jenže to říct nemůže... proč se to všechno muselo takhle obrátit? kde je? kam odešel a proč? proč..tohle slůvko začíná z duše nenávidět.. proč ted stojí u okna jak tělo bez duše, kouká dolů na tu lampu a vzpomíná..na něj..na jeho slova..PROČ ji kanou slzy z očí..a v tváři se objevuje beznadějný výraz.. ztratila jednoho člověka..PROČ je smutná když má ted kolem sebe dva lidi co pro ni moc znamenají???!!! protože on pro ni byl první človek co pro ni tolik znamenal..a když o tom ted přemýšlí.. tak vlastně už nikdy se nikomu takhle rychle neotevře.. bojí se.. jen kvůli němu bude i nadále uzavřená a bezradná..jen? ne to ne.. jen není slovo co by se na něj hodilo, protože on nebyl JEN tak obyčejný přítel..trhla sebou protože uslyšela zámek dveří..naposledy se zadívala na lampu a zavřela okno..když šla pozdravit mámu, na zem spadlo přáníčko..bylo od její nejlepší kamarádky.. přečetla si ta slova na nem napsaná..
- Dnes jsem se zastavila, a uvědomila si jak skvělou přítelkyni v Tobě mám -
zase ji začaly téct slzy..kutálely se pomalu dolů.. v duchu si nadávala že pořád brečí.. ale v jejím rozedraném srdci..v tech střípkách co po nocích tříští bolest na menší a menší, se na chvilku usadilo teplo..pocit štěstí.. postavila přání na svůj stůl.. opatrne zavřela dveře a vyšla na chodbu..jakmile se ocitla na chodbe uslyšela jak si máma stěžuje že neuklidila.. pocit štestí zmizel a nastoupila bolestná prázdnota....


NeJlEpŠí PřÍtEl.....PoVíDkA..

24. července 2010 v 22:34 | Lillinka |  Emo různé
Seděla v parku na laviččce,oči plné slz,nemaje vůbec pojem o čase.Proč jen jsou lidé takoví?Ptala se sama sebe,neznaje na tuto otázku odpověď.Nikomu přeci nic neudělala,tak přoč se k ní všichni takhle chovají?Stále nemohla přestat plakat,držíc v ruce svého jediného nejlepšího kamaráda-plyšového medvídka a stále nemohla uvěřit tomu,že její nejlepší přítel přišel o všechny končetiny a o své oči.Její nevinný přítel,který nikomu neudělal žádnou křivost,bezmocně a bezvládně ležel v jejích dlaních,mokrý od jejích slz.Dívka ze svého přítele nemohla spustit skleněné oči a v hlavě se jí stále znovu a znovu vybavovalo to,co se jí dnes ve škole stalo:Jako každé všední ráno šla do školy,hlavu sklopenou a snažíc se nevnímat okolí,od kterého neslýchala nic jiného než sprosté nadávky.V batohu si jako obvykle nesla svého kamaráda,který jen vykukoval z postranní kapsy a sledoval ten okolní svět,který je tak krutý.Také jako obvykle,vždy když se přezouvala ve školní šatně,musela dívka snášet to,že jí spolužáci brali boty,které nazývali křusnami a házeli si s nimi tak dlouho,než neskončily v koši.Dokonce už i na žvýkačky ve vlasech si zvykla,ale dnes vlastně nebyl den jako jiný.Stalo se něco,co by nikdy nečekala,nebo alespoň nedoufala v to,že by toho někdo byl schopen.Zrovna když si šla na školní záchody popovídat se svým méďou,pravda,připadala si při tom vždycky divně,ale neměla jinou možnost,nikdo se nechtěl zabývat nějakým ubohým outsiderem jakým je ona,se na záchody přiřítili její spolužačky a jejího přítele jí vyrvaly z jejích nejistotou zesláblých rukou a začaly mu rvát jeho ruce a nohy.Dokonce i oči mu vyrvaly.Dívka začala plakat,cítíc tu krutou bolest namísto svého přítele.Ta bolest byla nesnesitelná.Dívala se na svého přítele a nejvíce jí mrzelo,že věděla,že mu nijak nemůže pomoci.Kdyby její přítel mluvil,určitě by jí pověděl: ,,Neplač,to bude v pořádku.Svěřovat se mi můžeš nadále,aniž bych k tomu potřeboval své oči nebo končetiny.To že jsem mrzákem nezmění nic na tom,že tě mám nejraději na tomto světě.'' Dívku ovládla bezmoc a nejistota.Zmohla se jen na to,aby už tak zmrzačeného medvídka,vyrvala svým nic nechápajícím a necitlivým spolužačkám z jejich hříchem posetých rukou a utekla s ním,kam nejdál může.A proto se tu teď ocitla na laviččce v parku.Moc jí mrzelo,že jí vlastně nikdo nedal ani nejmenší šanci,aby jim ukázala jaká ve skutečnosti je.Každý jí jen odsoudil na první pohled,a nikdo jí nedal šanci,aby jim dala nahlédnout do svého nitra.Z neustálého pláče jí však vyrušil něčí hlas.Byl to hlas chlapce,který se nad ní právě skláněl se slovy: ,,Už delší dobu tě tu pozoruji z okna svého domu.Vím jak se teď cítíš.Taky jsem si prožil skoro to samé,jen s tím rozdílem,že můj přítel je stále zdravý.A i když nevím,jestli ti to nějak pomůže,rád bych ti nabídl tohle.'' Dívka pohlédla na chlapce s havranímy vlasy,které měl přes jedno své čokoládové oko přehozené a s velice krásnou tváří,který k ní natahoval své ruce,ve kterých držel plyšového medvídka,který vypadal skoro stejně jako ten její.Dívka se nezmohla na jediné slovo a jen nevěřícně koukala na chlapce,který usedl vedle ní. ,,To je on,můj nejlepší přítel.Chtěl bych ti ho věnovat.I když doufám v to,že ho jen položíš do pokoje,vedle svého ubohého médi,který určitě bude rád,že si našel sobě rovného kamaráda a nejlepším přítelem ti budu já.'' Dívka začala znovu plakat,ale né však žalem,ale neuvěřitelnou radostí.Už skoro nedoufala v takové štěstí.A tak se chlapec s dívkou odebrali napříč městu ruku v ruce.

*BeSt*......PoVíDkA

24. července 2010 v 22:28 | Lillinka |  Emo různé
Lukáš.Jméno dítěte,které chtělo být jiné.Chtělo být alespoň trochu samo sebou.Podařilo se mu to,alespoň do té doby než potkal JI.To ona mu zničila jeho štěstí a vlastně i jeho celý život.Začneme od začátku:
Bylo mu 15.V den jeho narozenin nastala u něj veliká změna.Nechtěl být jako ostatní povrchní kluci,se kterými se stýkal každý den.Proto se změnil.Rodičům se to nejdřív nelíbilo,ale pak si zvykli.Ve společnosti to už bylo horší.Každý si myslel,že je gay.. a to jenom proto,že se stal...EMO KID...
Tmavě hnědé vlasy spadající přes oči.. namalované oči,které jen málokdy ukazoval..typické tričko a upnuté kalhoty.. odznaky..pásky.. a náramky z šátků.. a dokončil to botami značky converse..byli červené s modrými kaničkami.Takhle teď tedy vypadal Lukáš.Nestyděl se za své city.Bez problémů je dával najevo a na nic si nehrál.Ale pak potkal ji.Byl zrovna na nějaké párty u kamaráda a ona stála ve druhé partě.Koukali na sebe celou dobu,ale pak se začali bavit.Vyměnili si icq a už to neřešili.Až druhý den ráno,když zapnul počítač a icq se mu objevila prosba o authorizaci si na ní vzpomněl. Ty hluboké až nazelenalé oči měl pořád před sebou.Napsal ji jestli by neměla zájem se sejít.Odpověď byla kladná..
Hned odpoledne ji viděl na houpačce na místním hřišti.Měla to co včera a jemu to vyhovovalo.Takhle to chodilo každý den.Psali si,když nemohli být spolu,ale snažili se být pohromadě co nejdéle.A tak to šlo dva roky.Oběma bylo 17.Chtěl se s ní zase sejít.Vymluvila se,že nemá čas.Bylo mu to divné,ale víc to neřešil a šel se projít sám.Měl rád samotu.. tedy vlastně jen do té doby,než ji potkal.Na okraji města byl lesík,kam chodil nejraději.. bylo tam ticho a klid.Tentokrát ale zaslechl až podezřele známý smích.Šel podle hlasu a uviděl ji s..Karlem.Jeho nejlepším kámošem.Nedělal si ukvapené závěry,nevěděl co tu dělají a možná to ani nechtěl vědět,ale bylo pozdě.Jakmile zaslechl svoje jméno přikrčil se za strom a poslouchal.Věděl,že to není hezké,ale.. musel.Předem se oběma omlouval.,,Mám ho v hrsti.. můžu ho ovládat jak chci.. chová se opravdu jako malé dítě.." ani nedopověděla a oba se rozesmáli.Lukáš se prudce otočil a vyběhl pryč z lesa.Věděl kam půjde.Na okno do jednoho opuštěného domu.Bylo tam krásně..Zapálil si.. a to už dlouho neudělal.
Zklamali ho.. oba.Ale proč?? Co jim udělal tak strašného,že se mu odvděčují takovýmto způsobem??
Nevěděl..a ani o tom nechtěl přemýšlet.Zahleděl se do dáli a potom pod sebe.Neuvědomoval si co dělá a stoupl si na rám.Chystal se skočit,ale na poslední chvíli se zarazil..Vzpomněl si na cigaretu ve své ruce a tak ji típl.Až potom mohl v klidu skočit.Rozloučil se se všemi,které měl tak rád.Se všemi,kteří ho celou dobu podváděli..Odrazil se a skočil.Přímo před auto,které už nestačilo zabrzdit.Byl na místě mrtvý.Zemřel tak mladý,vždyť mu bylo teprve 17. a to kvůli dvěma lidem,na které se vždy spoléhal...Krásný kluk,do kterého by jsme se všechny a možná i všichni zamilovali už tady není vinou těch dvou.. a já je za to do smrti nenávidím...Proč to muselo dopadnout takhle?? Ptám se na tuto otázku každý den minimálně desetkrát,ale odpovědi se mi nedostane..škoda.. už ani nedoufám.. vše je totiž ztraceno..tak neurážejte EMO KIDS.. vždyť jsou to také jenom lidi a ve většině případů mnohem lepší než kdokoliv jiný..
Death EMO Kid...


ChaoS Baby ...0.1

24. července 2010 v 15:10 | Lillinka |  ChAoSbAbY

EmO GiRl.....0.1

24. července 2010 v 15:00 | Lillinka |  Emo Girl

ScEnE bOy...0.1

24. července 2010 v 14:57 | Lillinka |  Scene Boy